Na Lannovce dříve nebylo tak klidno a čisto. Byla jiná než dnes

Pohlednice představuje Lannovku v období c. k. Možná tam tenkrát nebylo až tak čisto a klidno, ale dojem, že Lannovka byla jiná než dnes, je správný. Ulice je rozpůlena stromořadím, vlevo vozovka, vpravo první pěší zóna ve městě. Aby to bylo jasné, je tam závora. Blíže k pravdě nebude preference chodců, ale Hlinský potok, který pod „pěší zónou“ zaklenut teče. Na konci 19. stol. sice byly Dobrovodský a Hlinský potok odkloněny (po východní straně města k Suchomelu), ale málo pevná klenba pod Lannovkou s protékajícím zbytkem vody zůstala. 

Zcela vpravo stojí německá reálka s věží a kaplí. Reálka bočním traktem zasahovala do Jeronýmovy. Právě část školy v Jeronýmově ulici proti biografu Hvězda byla značně poškozena náletem na konci války v roce 1945. Část v Lannovce byla relativně v pořádku, poněvadž podle pamětníků zde bylo od května do listopadu 1945 ubytováno ruské vojsko (Lannovka se později přejmenovala na třídu maršála Malinovského). Stavební komise však rozhodla, že škola s věží bude zbořena.

Na druhém domě vlevo, patrový s mansardovou nástavbou, je upevněna tabule „Továrna na cukrovinky, Ludvík Resch“. U Reschů se vyráběly cukrovinky, čokolády a marmelády. Termín továrna byl tehdy obvyklý. Cukrář Resch měl továrnu a byl továrníkem, což znělo lépe, než kdyby měl živnost a krám. Původně měl v roce 1900 cukrářství na Rudolfovské. Oblíbený v tom čase byl také termín „závod“. Cukrářský závod bylo něco mezi továrnou na cukrovinky a cukrářským krámkem. Budějce byly dost sladké (nejsladší byla továrna Merkur).

Současný pohled. Foto: Jan Luxík

V domě u Reschů byl do roku 1990 obchod Ovoce-zelenina. Potom železářská firma Dupi. Nyní se drží lékárna. V domě zcela vlevo, jehož část přechází do Jeronýmovy, bývala Mototechna (motocykly, skútry, mopedy, záruční opravy). Podnik Zelenina chtěl v domě po roce 1990 zařídit Dům zeleniny včetně ovocného baru a podobně, dokonce již vystavil ve výlohách plány a modely, jak bude Dům zeleniny vypadat, ale v roce 1994 se v domě usadila spořitelna.

V nižším patrovém domě za cukrárnou Reschů bývala známá restaurace U Červeného srdíčka, časem jen U Srdíčka. Pořád se tam něco dělo a skoro pravidelně v sobotu a v neděli něco semlelo. Pravděpodobně šarvátky vyvolávali vojáci, poněvadž když v říjnu roku 1910 vydalo vojenské velitelství vojákům zákaz návštěv hostince U Srdíčka, byl tam klid. Předcházela tomu rvačka dne 28. září 1910, po které zemřel v nemocnici pobodaný zeměbranec B. Aupor. Jihočeské listy rychle zjistily, že se s ním pral nádeník Bedřich Stráský o děvče. Pověst Srdíčka byla léta nechvalná. Po 1. světové válce opticky vylepšil situaci hostinský Gustav Hiemer přejmenováním Srdíčka na Družstevní dům. Srdíčko se stalo centrem tovaryšů a dělníků. 

V roce 1968 provedl podnik Restaurace a jídelny rekonstrukci Srdíčka. Vznikla tam lidová jídelna, kde si host shromáždil na platu vybraná jídla, u pokladny zaplatil a pak zasedl k pestrým stolkům a židlím z materiálu - kov a umakart. Styl se podobal pozdnímu Bruselu (v Bruselu světová výstava 1958). Nekouřilo se tam a jídelna byla oblíbená. Po levé straně bylo v 80. letech zařízeno velké okno rychlého občerstvení, něco jako McDonald's Drive Thru. Člověk šel okolo, koupil si a jedl dál při chůzi.

Oblíbená byla cmunda, ostatně už zdálky voněla. Na poutači byl však uveden jen bramborák. Prodavačka ale byla našinec, takže klidně na přání zákazníka „jednu cmundu“ zabalila jeden bramborák.