Železný most byl léta dřevěný. Jezdila po něm koněspřežka

Most vedoucí z Biskupské k Háječku má jméno obyčejné – Železný. Na rozdíl od mostu Zlatého, Krumlovského, Modrého, Dlouhého, Litvínovického a podobně. Léta, když po něm jezdila koňka, byl dřevěný. V poslední etapě, kdy už byl nýtovaný železný, měl vozovku z dřevěných kostek. Tuctový název Železný se hovorově neustálil, spíše most u Háječku a most v Biskupské. Z obou stran mostu svítily lucerny na secesních kandelábrech. V tom případě by se mohl jmenovat Pařížský. V Paříži totiž mají takové kandelábry pořád, jen radní změnili světlonosný princip.

Od založení města do roku 1827 končila Biskupská ulice na vysoké hradbě, Říkalo se tam V Koutě. Potom se hradba prolomila a současně se postavil přes Malši dřevěný most pro koňku. Zprvu byly ve hradbě vrata, která se otevírala jen když projížděl koněspřežní vlak. Později, kdy už stála Hardtmuthka, koňka byla v roce 1870 rozebrána, sloužil dřevěný most i pro pěší. Most byl stržen při povodní dne 3. září 1888. Nový a první železný postavily Železárny Sobotín v roce 1890.

Kvalitní sobotínský most vydržel bez větších oprav skoro 100 let. Měl elegantní nýtované horní oblouky, vyšší než tehdy Zlatý most u divadla. Nýty měly spojovací funkci železných plátů. Nebylo to tak, že na obloukách vyčnívaly z líce proto, aby to zájemcům o poněkud krkolomný přechod oblouků i o skok do Malše neklouzalo. V říjnu 1986 byl most uzavřen pro dopravu a ponechán uprostřed vozovky jen průchod pro pěší. Most byl již dost unaven, ale nemusel být, kdyby se udržoval.

Definitivně byl most uzavřen na konci roku 1988 a v únoru 1989 rozebrán. Hutní montáže Ostrava most rozřezaly. Poslední díl sobotínského mostu byl vyzdvižen na břeh dne 10. března 1989. Poté se části konstrukce mostu dlouho povalovaly na břehu. Nějaký čas územní a památkové orgány bojovaly o nový most s oblouky. Problém byl v tom, že nenašly dodavatele, který by uměl most nýtovat za pro radnici přijatelnou cenu, jak to před 100 lety uměly Železárny Sobotín. Horní oblouky patří k výtvarnému obrazu města na nábřeží Malše.

Nakonec se nějak horní oblouky, trochu lomené, smontovaly bez nýtů a bez křížového pažení a dne 29. listopadu 1991 se oficiálně most otevřel. Rozpětí oblouků činí 40,64 metru, volná šířka mostu 8,15 metru, mezi obrubníky 7 metrů, chodníky 2,02 metru. Normální nosnost mostu je 22 tun, výhradní 40 tun a výjimečná 140 tun. Most je uložen na ložiskách a na osu Malše v úhlu 78,04 stupně. Zdá se, že by most leccos unesl, kupříkladu autobus, ale městská doprava nejezdila ani přes starý sobotínský, ani přes nový železný most. Autobusová linka č. 6 do Homol stavěla poblíž radnice a pokračovala klikatě Divadelní a přes Zlatý most.

Současně s rozebráním sobotínského mostu byl zlikvidován poslední secesní sloup elektrického osvětlení z let po roce 1908 u mostu na levém břehu Malše. Nepřekážel. Pocházel z období c. k., což mu přitížilo (jen jeden secesní sloup všechny politické režimy ustál, tramvajový a dnes se u něj politici sešli a chválili jej). Pro technické služby města to byl jen starý kandelábr, co s ním, ale nic lepšího tam po něm není. Dřevěné sloupoví ve tvaru písmene A stojící vedle bylo novější.

Vlevo za mostem stojí justiční palác z roku 1903. Je vidět jedna kuželovitá věž v původní podobě (v nové době byla krytina věží odstraněna a nahrazena nevhodným plechovým pláštěm, byť měděným) a malá věžička směřující k Háječku, pod kterou byla vězeňská kaple. V pozadí jsou patrné dvě splývající štíhlé novogotické věže synagogy z roku 1888. Za mostem vpravo je již vzrostlé stromoví, signalizující, že tenkrát oblíbený Háječek s malou ZOO a loutkovým divadlem byl již v provozu.