Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.

Budějcká Drbna

NA ROZTRHÁNÍ: S jídlem rovnou do ručičky

úterý, 15. listopadu 2016, 18:13

Když hledám na internetu nějaké knihy týkající se kontaktního rodičovství a výchovy dětí, náhodou narazím i na titul Vím, co mi chutná. „Dítětem vedené odstavení,“ čtu podtitul a okamžitě mě to zaujme. „Já jsem vám nikdy nic nemixovala, maximálně jsem to rozmačkala vidličkou,“ vzpomenu na slova mamky, když jsem se s ní bavila o příkrmech, a vkládám knihu do košíku. „To bude ta pravá cesta,“ jsem už teď přesvědčená, když přečtu pár ukázkových stran.

1. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Jak jsme se „rozhodli“ otěhotnět
2. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Nikomu to nebudeme říkat aneb kdy je čas tu novinu oznámit

3. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Na jméno není nikdy brzy...
4. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Jak jsme miminku namíchali koktejl emocí

5. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Kam se to má vejít jako?
6. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Jak jsem se skamarádila s „Reném“

7. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Padá na mě předporodní schíza
8. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Kdo je připraven, není zaskočen...

9. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Formality, formality...
10. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Pošli posly, posly pošli
11. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Je to fakt porod!
12. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Byl to fakt porod!
13. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: V Jiříkově vidění aneb děkuji za nadstandard

14. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Prsa, mobil, čokoláda – vše co potřebuji k přežití
15. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Na hormonální vlně
16. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Citlivé téma
17. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: O čem se moc nemluví
18. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Strašák jménem Vojta
19. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Není nošení jako nošení aneb nevěšte své děti
20. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Žlučové mýdlo v hlavní roli
21. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Když už, tak už

Netrvá to dlouho a kniha je doma. Popisuje, jak si má dítě jídlo osahat, prozkoumat konzistenci, ochutnávat jednotlivé druhy, zkoušet jídlo zpracovat, aby si rozvíjelo kousací a žvýkací schopnosti a tím vlastně i posilovalo správné čelistní svaly pro dobrý rozvoj řeči, a osaháváním a zkoušením jídlo uchopit zase jemnou motoriku. Jsem nadšená. Všechno zní logicky. Kniha i krásně vysvětluje, proč se dítě kousky jídla nezadusí.

Abych nepřeskakovala, úplným základem je samozřejmě to, že miminko má o jídlo začít projevovat zájem. Do té doby není na příkrm připraveno. Takže by na vás mělo začít koukat, když jíte, slintat, mlaskat, zkoušet sahat do talíře. Vlastně tak by měl příkrm vypadat. Dítě vezme, co jíte vy (je to i takový pěkný krok k tomu, abyste sami jedli zdravě, neslaně, bez koření a tak dále) a začne tak stolovat s vámi. Sní toho ze začátku málo, proto ho dokojíte. Tedy nenahrazujete kojení jídlem, ale přikrmujete. Časem si samo určí, kdy mu stačí pouze jídlo a nebude chtít dokojit.

Vincent ještě nesedí, což je sice škoda, ale nebrání mi to dát mu jídlo do ručičky. Je mi jasné, že čistý nezůstane. Je teplo, a tak ho svlékám jen do plíny a na podlahu dávám ochrannou fólii, kterou kdysi koupil Míra kvůli židlím (přece se bude k něčemu hodit). „Teď už si to můžeš patlat jak chceš, kam chceš,“ usedám se svým talířem k Vincovi na zem a nabízím mu, aby si vzal, co chce. Na začátku dělám jen směs vařené zeleniny – brambory, mrkev, brokolici, batáty (ty mu extra chutnají)... Postupně mu zkouším přidávat třeba i kousky kuřecího. Ze začátku jen k obědu, postupně mu nabízím, kdykoliv jím já. Často něco uzobne, ale jsou i dny, kdy nechce nic. Nenutím ho. Co sní, to sní. Je to důležitý krok k tomu, nezprotivit dítěti jídlo. Občas mu zkusím dát i něco na lžičce. Třeba jáhlovou kaši s jablky. Trošku sní, ale pak chce jídlo dávat do pusinky sám, takže mi sahá do misky a lžíce většinou končí v jeho rukou. A samozřejmě opačně, než má být, takže je jak čuně a je to horší, než když jí na zemi.

Metoda BLW (Baby led weaning, jak je známá pod anglickým názvem) je podle mě to nejúžasnější, na co jsem mohla narazit. Nikdo se nemusí o nic starat. Prostě mu dám to, co vařím nám a je to. A pokud nemáme chuť na něco super zdravého, tak mu buď odeberu předtím, než jídlo dokořením, anebo mu extra uvařím zeleninu a kousek masa. V krizových situacích sáhnu i po skleničce. Ale upřímně, dokud nesedí, je snazší mu dávat jídlo na zemi, protože krmit ho lžičkou v pololeže mi přijde, co se týče možnosti zadušení, daleko nebezpečnější. Dalším plusem je určitě fakt, že se Vinca rovnou seznamuje s kousky, takže nemusíme řešit nějaký problém z přecházení z rozmixované stravy na pevnou (i s tím se setkávám z vyprávění od kamarádek). Nehledě na to, že spousta dětí pak neumí sama ani nic ukousnout.

Na internetu jsem si sice stáhla tabulku, kde je zhruba uvedeno, co mu můžu v kterých měsících dávat za druhy ovoce/zeleniny/luštěnin, ale vzhledem k tomu, že je léto, zkouším mu nabízet sezónní potraviny. A tak ochutnává i maliny, jahody (po kterých se naštěstí neosypává) a třeba i vodní meloun, po kterém by se utloukl. Někdy mám pocit, že to ani nekouše, ale rovnou polyká. Že by to odpozoroval od tatínka?

Od té doby, co se Vincent přetáčí na břicho, je každý výjezd s kočárkem malý adrenalinový zážitek. Jestli jsme ho doteď používali relativně málo, tak teď přichází období, kdy ho asi nebudeme používat vůbec (nebo jen jako pojízdnou postel, když náhodou usne v nosítku). Neexistuje totiž chvilka, kdy by v něm vydržel ležet na zádech, a tak v podstatě jednou rukou držím kočárek a druhou Vincenta, který se snaží sklopit stříšku a koukat dolů. Vzhledem k tomu, že se umí už i pěkně přitáhnout do stoje, je to o pěkný pád na zem. A proč ho nepřipoutám? Protože by následoval hysterický pláč, protože se nemůže přetočit na břicho, a tak pro klid všech raději vycházím ven s šátkem nebo nosítkem, pokud ho do kočárku nedávám už spícího.

Tohle období je vyloženě nebezpečné. Plazí se, stoupá si, ale nesedí, a tak každý jeho horolezecký výkon končí většinou pádem na záda, pokud u něj nestojím a nechytám ho. Snad nebudu za matku hyenu, když řeknu, že u něj opravdu nestojím. Možná i díky tomu to netrvá dlouho a Vincent si umí ze stoje položit ručičku na zem a bezpečně se dostat do stabilní polohy. Už se ale těším, až bude pěkně sedět. Nejen proto, že už bude moct jíst v židličce, ale konečně ustane i pláč, který je díky pádům na denním pořádku. Ať už tohle období skončí. 


Podčarník

Díky metodě BLW má Vincent ve svých deseti měsících krásně rozvinutý pinzetový úchop a umí jíst sám. Žádný kousek mu nedělá problém. Můžu mu dnes dát téměř cokoliv a nebojím se ani hroznového vína, které překousne vždycky napůl. Na rozdíl od některých jeho vrstevníků umí vzít do ruky i větší kus, ze kterého si prostě odkousne, a tak není odkázaný na to, co mu vložím do pusy. Myslím, že už musí dobře vědět, co je zelenina, co je ovoce, co je maso a všechno mu nesplývá v jednu kaši. Vedle toho se dokáže najíst i ze lžičky, když na to přijde.

Tip

Na internetu můžete najít tipy, jak začít, třeba na stánkách www.jidlodotlapky.cz, nebo diskutovat o této metodě ve skupině na Facebooku.

Napsal(a) Jana Duco

Kam dál?

NA ROZTRHÁNÍ: Když už, tak užNA ROZTRHÁNÍ: Když už, tak už

NA ROZTRHÁNÍ: Když už, tak už

úterý, 1. listopadu 2016, 15:16Myslela jsem si, že budu „líný rodič“, protože co si budeme povídat… všude čtu, jak problémem...

NA ROZTRHÁNÍ: Žlučové mýdlo v hlavní roliNA ROZTRHÁNÍ: Žlučové mýdlo v hlavní roli

NA ROZTRHÁNÍ: Žlučové mýdlo v hlavní roli

úterý, 18. října 2016, 17:49„Nechápu, proč lidi nakupují pro mimina tolik oblečení,“ koukám na naplněnou skříňku věcmi, které...

NA ROZTRHÁNÍ: Není nošení jako nošení aneb nevěšte své dětiNA ROZTRHÁNÍ: Není nošení jako nošení aneb nevěšte své děti

NA ROZTRHÁNÍ: Není nošení jako nošení aneb nevěšte své děti

úterý, 4. října 2016, 10:49Ještě když jsem byla těhotná, se mi (naštěstí) dostala do rukou kniha Koncept kontinua, o níž jsem...

© 2011 - 2017 TRIMA CB, s. r. o

Zavřít reklamu

Reklamní sdělení