Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.

Budějcká Drbna

Jaký byl Daniel Fleischman, nekorunovaný král budějcké zábavy

úterý, 12. dubna 2011, 10:13

Jak na Dana Fleischmana vzpomínají přátelé a spolupracovníci, kterým není lhostejné, jak se nakládá s jeho jménem poté, co už není mezi námi.

Dan Fleischman se narodil 15. února 1972 a tragicky zahynul 9. srpna 2009 při dopravní nehodě na motocyklu nedaleko Vyššího Brodu. Vystudoval hotelovou školu a praxi vykonával v Hotelu Gomel, potom odešel na nějaký čas pracovat do Rakouska. Po svém návratu se stal jedním z hlavních hybatelů zábavy v Budějcích.

Svůj život si užíval! Žil opravdu naplno. Jeho přátelé o něm říkají, že „tolik, co zažil Dan, průměrný člověk nestihne do sta let“. Jeho osudový příběh se mimo profesního života skládá z rodiny a sportu.

Na Dana Budějcká Drbna zavzpomínala při kávě s jeho nejbližším spolupracovníkem, ale hlavně nerozlučným kamarádem Janem Budějckým, který je však známý spíš jako barman přezdívaný Budík.

Jaký byl Dan jako člověk a kamarád?

„Skoro denně na něj vzpomínám. Byl to úžasný kluk, srandista, kamarád, sportovec, uměl držet slovo. I když se jeho život skládal z průšvihů, snažil se nikomu neublížit. Dalo by se říct, že žil jeden velký mejdan, ale na druhou stranu miloval svého syna, dokázal být stoprocentní táta. Také na domě si toho udělal hodně sám.

Měl jeden velký zlozvyk. Kouřil, ale jen tak, že si dvakrát potáhl a cigaretu típl. Tak dokázal vykouřit i tři krabičky. Dělal to i po sportu. Dal si sprchu a v šatně si musel zapálit. Také nejedl skoro vůbec maso. Když jsme šli na oběd, tak třeba řekl:´Mám chuť na svíčkovou!´ Mně dal maso a já jemu knedlík. Takový byl Dan…

Na jeho památku vždy kolem Vánoc pořádáme na zimním stadionu vzpomínkový pohár Dana Fleischmana. Každý rok se tam sejdou jeho přátelé a na Dana společně zavzpomínáme.“

Jak jste se vlastně seznámili?

„Dana jsem znal opravdu dlouho, už jako malí kluci jsme se setkávali na hřišti. Dan sport miloval a byl aktivní celý život. Dokonce jednou chytal na zimáku, zapomněl jít k soudu a jeho právník si pro něj v obleku došel. Jinak pracovně jsme se dali dohromady až po letech. Víte, já jsem vyučený automechanik, ale pak jsem nějakou dobu dělal technického pracovníka pro Dynamo, staral jsem se o hráče, dresy, kopačky a tak. Když jsem Dana jednou ve městě potkal a řekl mu, že jsem momentálně bez práce, zeptal se mě, jestli mohu dělat barmana, a tak jsme začali spolupracovat.“

A co Danův profesní život?

„Po návratu z Rakouska rozjel s kamarádem diskotéku Lucerna, to bylo ke konci roku 1995, ale v té době jsme se moc nevídali. To až když byl ve Sport baru v Gomelu. Tam jsem často chodil. Profesně jsme se potkali v roce 2002, kdy začal provozovat Krajinskou, kam přišel po prvním nájemci a byl tam čtyři roky. I když to nakonec byl velký průšvih, o kterém bych nerad mluvil, nakonec to Dan vyřešil. Na tu dobu rád vzpomínám. Pak jsme začali přemýšlet, co dál, a naskytla se možnost vzít si opět Lucernu. Dlouho jsme o tom mluvili a přemýšleli, jestli má cenu do toho jít a jestli se to zase rozjede. Ale kdo jiný by Lucernu dokázal zvednout a udělat z ní zase super podnik? K tomu Danovi pomohli i jeho kontakty s Leošem Marešem, jezdili sem hokejisté z NHL, fotbalisté a tak podobně. Samozřejmě, že za Danem, ne do Lucerny jako takové.

Když jsme tam začínali, měli jsme málo peněz na rekonstrukci, a tak jsme si skoro všechno dělali sami. Jako vzpomínku na naše snažení mám kýlu. Zvedali jsme jeden trám, řekli jsme si, že to uděláme na tři, ale bohužel Dan zvedl až na čtyři a už to bylo. Nikdy toho ale nebudu litovat, byla to super doba. Potom jsme otevřeli a lidé se za Danem vrátili, dokonce za ním přišel i personál z Krajinské. V Lucerně jsem pracoval až do Danovy smrti. Pak všechno převzal jeho švagr, který Lucernu oficiálně vlastnil, protože Dan po průšvihu s Krajinskou nemohl sám podnikat. Jenže pak to tam šlo od desíti k pěti. Já jsem přešel do Moonu, který otevřela Danova žena Alena. A to je poslední průšvih, ne však Danův. Alena jen využila jeho jméno, všichni kamarádi se jí snažili pomoci, ale nadělala jen dluhy a pak někam zmizela. Údajně je v nějakém táborském klubu nebo v Praze, možná se vrátila ke své původní profesi.“

O Danovi se říkalo, že miloval ženy…

„Jo, Dan a ženy… To byl věčný příběh. Měl rád krásné ženy, ale tím, koho opravdu miloval, byl jeho syn Daneček.“

A jeho rodina?

„Jak jsem už říkal, miloval svého staršího syna Danečka. Přestože s ním jeho matka žila v Praze, bral si ho na víkendy a trochu víc ho rozmazloval, dýchal by pro něj. Mladšího syna Olivera bohužel nikdy nepoznal, narodil se několik měsíců po jeho smrti. Je to smutné… Hlavně i to, že teď je Oliver převážně u babičky.“

Jaké bylo Danovo manželství?

„To přesně nevím, ale asi v pohodě. Alena mu vyhovovala. Jako pornoherečka si slušně vydělávala a po Danovi nechtěla, na rozdíl od jeho bývalých, peníze. Někdy i pekla, vařila… To Dan s modelkami nikdy nepoznal. Jinak o ní nechci moc mluvit. Je mi smutno z toho, že první, co začala prodávat, byl dům, na kterém se Dan tak nadřel, a využila přátelství lidí k Danovi ve vlastní prospěch. Po jeho smrti jsme se jí všichni snažili pomoci, hlavně kvůli Danovi a jejich nenarozenému dítěti, ale ona toho zneužila.“

Jak jste se dozvěděl, že Dan zemřel?

„Bylo to hrozné. Čtvrt hodiny před tím jsem s ním mluvil. Domlouvali jsme se, že se tu neděli neuvidíme jako vždy, když byl v sobotu pryč. Byla to taková tradice – já si v neděli uklidil bar, Dan převzal tržbu a pak jsme popovídali o tom, co se v Lucerně dělo a jak proběhl víkend. Ten den jsem měl jet na fotbal. Zhruba dvacet minut po té události mi volal z Danova telefonu náš společný známý, který s ním byl na motorce, a řekl mi, že Dan je mrtvý. V tu chvíli se mi udělalo zle. Nevěřil jsem mu. Vytočil mě jako poslední volané číslo. Řekl, že Dan měl nehodu, zlomil si vaz, a teď ho pod plachtou drží za ruku…

Pohřeb byl taky hrozný. Mnoho lidí se tam přišlo jen ukázat, protože tam byl Mareš, David a Hezucký. To opravdu byli Danovi přátelé, spousta dalších lidí ne. Já jsem se nedostal ani do obřadní síně. A je vidět, jak na něj lidé po dvou letech zapomněli. Když jsem byl minulý rok při Dušičkách na jeho hrobě, hořely tam jen dvě svíčky. Málokdo ví, že je pohřben na Rudolfově. To víc lidí jezdí k Veverkám u Vyššího Brodu, kde se ta nehoda stala, a nosí tam svíčky.“

„Já na něj nikdy nezapomenu, a  když na něj vzpomínám tak se vždy i zasměju. Byl to úžasný člověk, který i přes ty jeho průšvihy dokázal žít.“

Martina Pártlová nám ještě řekla, že se 16. dubna 2011 večer v Lucerně bude konat akce, kde mimo ní vystoupí i Ruda z Ostravy a další. „I tyto akce dělám kvůli Danovi, i když už to bude asi poslední, kde se budu angažovat přímo.“

Napsala Bramberka Nová

Pozn. red.: Pokousili jsme se kontaktovat Danovo ženu Alenu se žádostí o rozhovor. Bohužel marně...

Článek byl vybrán do sekce To nejlepší z Drbny u příležitosti pátých narozenin Budějcké Drbny. #tonejlepsizdrbny

Kam dál?

Opakovaně kradla v obchodechOpakovaně kradla v obchodech

Opakovaně kradla v obchodech

pátek, 8. dubna 2011, 09:38Záznam o sdělení podezření z přečinu krádeže si včera z rukou policistů z českobudějovického...

Spolupráce Dolního Rakouska a Jihočeského kraje zlepší dopravu mezi oběma regionySpolupráce Dolního Rakouska a Jihočeského kraje zlepší dopravu mezi oběma regiony

Spolupráce Dolního Rakouska a Jihočeského kraje zlepší dopravu mezi oběma regiony

úterý, 5. dubna 2011, 11:52Společný jihočesko-dolnorakouský projekt Interregionální mobilita – mobilita bez hranic zlepší...

Vyprodaný Střelecký ostrov viděl výhru českého týmuVyprodaný Střelecký ostrov viděl výhru českého týmu

Vyprodaný Střelecký ostrov viděl výhru českého týmu

středa, 30. března 2011, 08:38Fotbalový stadion na Střeleckém ostrově prožil sváteční den. V rámci kvalifikace o fotbalové...

© 2011 - 2017 TRIMA CB, s. r. o

Zavřít reklamu

Reklamní sdělení