Budějcká Drbna

Příslušník elitní policejní jednotky svou práci miluje

pondělí, 25. srpna 2014, 13:55

Jsou lidé, kteří mají zaměstnání pouze jako zdroj peněz, někteří ho doslova nenávidí. Ale jsou i tací, které jejich práce naplňuje a chodí do ní rádi. Jedním z nich je osmatřicetiletý Milan. Záměrně neuvádíme jeho příjmení, je totiž členem jihočeské policejní zásahové jednotky.

Za deset let působení u policie se vypracoval na zástupce velitele skupiny zásahové jednotky Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje a současně je instruktorem odstřelovačů.

O své práci hovoří nadpraporčík Milan, původní profesí zemědělec, v rozhovoru s Budějckou Drbnou velmi otevřeně.

Můžete prozradit něco o sobě? Jak se vůbec zemědělec stane policistou?

„Narodil jsem se v Písku a životními peripetiemi se přes Vysočinu dostal až do Českých Budějovic. Vystudoval jsem střední zemědělskou školu, která mě upřímně moc nenadchla, ale jelikož oba moji rodiče byli zemědělci, směr, kam se budu v 90. letech ubírat, byl daný. Ta profese mě přesto bavila. Až při stěhování jsem hledal novou práci - a jednou jsem v televizních novinách zahlédl příslušníky zásahové jednotky, což mě naprosto očarovalo. Bylo mi sedmadvacet, měl jsem za sebou dvě zaměstnání, už jsem nechtěl být zemědělcem ani řidičem náklaďáku, a tak jsem v Pelhřimově vyrazil za personalistkou Policie ČR, která mě dovedla až k výběrovému řízení.“

Už tam jste přišel s vizí, že chcete být členem zásahovky?

„Nedá se jednoznačně říct, že zásahová jednotka byl hlavní důvod, proč jsem chtěl k policii. Můj otec i bratr dnes pracují ve státní službě, policisté ale nejsou. Už na vojně jsem koketoval s tím, že tam zůstanu, hlásil jsem se i u hasičů. Nakonec jsem však dobrovolně dal přednost policejní uniformě.“

Co bylo zpočátku náplní vaší práce?

„Kariéra mladého policisty je dopředu daná, on nemá moc na výběr. Nastoupil jsem na jedno z obvodních oddělení v Kraji Vysočina, během druhého týdne úspěšně absolvoval kurz na použití zbraně a po třech měsících putoval do Brna na základní odbornou přípravu. Následovalo devět měsíců teorie a tři měsíce praxe na krajské správě a školním policejním středisku. Už na začátku svého působení ve sboru jsem si však ověřoval, zda je v mém věku ještě možné se dostat k zásahové jednotce, a bylo mi řečeno, že to není překážka. Parta kolegů na obvodním oddělení mě ale uchvátila. Tehdy jsem si říkal, že kdyby náhodou zásahovka nevyšla, udělal jsem i tak dobře, ta práce mě naplňovala. Už po dvou letech jsem však prošel výběrovým řízením, pomohlo mi také kladné písemné hodnocení, a stal jsem se členem jihočeské zásahovky, kde působím již osmým rokem. V dnešní době už ale po změně služebního zákona musí uchazeč na tuto pozici mít za sebou tři roky praxe a odbornou přípravu.“

Jak vypadá váš den, když zrovna nejste někde v akci?

„Zásahová jednotka je primárně určena pro boj s nebezpečnými pachateli. Náš výcvik tedy směřuje k těmto zákrokům. Denní režim se řídí plánem, a pokud nejsou na stole nějaké realizace, probíhá střelecká, taktická, kondiční či topografická příprava, cvičíme sebeobranu, komunikaci s radiostanicí, práci ve výškách a nad volnou hloubkou. Zároveň ale fungujeme jako servisní složka, tudíž na vyžádání spolupracujeme se všemi dalšími články ředitelství, ale také například s expoziturami celorepublikových útvarů.“

To znamená, že nesedíte na služebně a nečekáte, až velitel pískne...

„Určitě ne. Naše práce je neustálým výcvikem. Nepotřebujeme obrovské komplexy, ale musíme trénovat v neznámých prostorech, aby se nějakou lokalitu členové zásahovky nenaučili zpaměti, to je potom špatně. Každý den máme jiný program. Stalo se nám, že jsme měli tři zákroky za den, pak se ale čtrnáct dní nic nedělo. Naši práci ovlivňuje i rozdělení jednotlivých příslušníků na specialisty odstřelovače, vyjednavače, potápěče, pyrotechniky a specialisty na výškové práce. Své dovednosti musíme všichni zdokonalovat, jezdíme na celorepublikové kurzy. Prostě děláme všechno pro to, abychom při zákroku dokázali eliminovat jakékoliv nebezpečí. I když se ale usilovně a zodpovědně na jednotlivé zákroky připravujeme, všemu se předejít nedá. Pachateli do hlavy nevidíte, nemáte ponětí, co je ochoten udělat pro svou bezpečnost, akci naruší psi, může se stát opravdu cokoliv. Svým způsobem je každý zákrok pro nás stejný, ať už jdeme pro člověka, který vaří drogy, nájemného vraha, mezinárodně hledaného zločince, nebo někoho, kdo si chce dobrovolně vzít život. Nemůžeme si dovolit jakékoliv podcenění situace.“

Vzpomenete si na zákrok, který byl za dobu vašeho působení u zásahové jednotky fyzicky i psychicky nejnáročnější, na nějaké opravdu nezapomenutelné momenty?

„Asi dva roky po mém nástupu k zásahové jednotce jsme prováděli zákrok, kdy pachatel po nás stačil hodit granát, který naštěstí díky technické závadě neexplodoval. V okruhu smrtících účinků střepin granátu bylo v tu chvíli řádově sedm až deset členů zásahové jednotky a čtyři osoby, proti nimž byl směřován zákrok. Tady se jasně potvrdilo to, o čem jsem mluvil v předchozí odpovědi. A právě proto vždy musíme udělat pro přípravu maximum, abychom pachatele překvapili, to je ta nejlepší varianta. Chráníme jak jeho život, tak hlavně ten svůj. Čím jsme preciznější, tím lépe toto riziko eliminujeme.“

Když jdete do akce, máte strach?

„Nechci, aby to znělo nadneseně, ale nemám. Člověk samozřejmě musí mít zdravý strach, ale díky tomu, že pro přípravu děláme maximum, nepamatuji si, že bych ho někdy měl. Ani při již zmiňované akci, kdy nikdo z nás nevěděl, že ten granát poletí. Až za dva dny, kdy pyrotechnik zařízení deaktivoval a znaleckým posudkem potvrdil jeho funkčnost, jsme si uvědomili, že jsme to měli o kousek... Provádíme hodně zákroků například i z jedoucího auta ve velké rychlosti - leckdy musíme ozbrojeného pachatele ujíždějícího s finančním obnosem, dokumenty nebo důkazy pocházejícími z trestné činnosti za každou cenu zablokovat a zadržet ještě než stačí něco vyhodit nebo použít zbraň. Jednou jsme takhle sbírali bývalého příslušníka cizinecké legie, který se svým kumpánem přepadával finanční ústavy a ujížděl nám po Budějcích.“

Takové zásahy se asi čas od času neobejdou bez nějaké újmy na zdraví.

„Zranění nás provázejí spíše při výcviku, než během samotných zákroků. Snažíme se simulovat veškeré nástrahy, pracujeme s vrtulníkem, slaňujeme po skalách, zachraňujeme uvíznuté lidi, takže například zlomeniny rukou, nohou nebo podvrtnuté kotníky nás občas potkají. Já sám jsem si při slaňování zlomil kotník.“

Neuvěřitelné výkony předvádíte při jarní soutěži Šumaman v Přední Výtoni, která je určena zejména pro zásahové jednotky z celé republiky. Vaše jednotka navíc při letošním ročníku skončila na druhém místě. Jak důležitá součást přípravy je pro vás tohle extrémní sportovní klání?

„Takových soutěží u nás moc není, ještě před čtyřmi lety byla jediná. Každoročně ale jezdíme na republikové srovnávací soutěže zásahových jednotek (všechny tři uplynulé ročníky Jihočeši vyhráli - pozn. autora). Přestože policie dává Šumamanovi záštitu, jedná se o civilní závod, kterého se každý účastní dobrovolně ve svém volném čase. Je velmi specifický, člověk při něm musí prokázat vytrvalost a sáhnout si na dno svých sil. Je to pět hodin usilovné dřiny, kdy je nutné se povzbuzovat navzájem... a tou krizí si zaručeně projde úplně každý.“

ČTĚTE TAKÉ: Šumaman: Extrémní test odolnosti členů zásahovek

Co je podle vás pro příslušníka zásahové jednotky důležitější? Fyzička, nebo psychická odolnost?

„Postupem času jsem došel k názoru, že při naší práci není fyzická připravenost tím nejdůležitějším faktorem. Veškeré zákroky provádíme se zbraněmi, míříme jeden druhému takzvaně do zad, jeden druhého kryjeme, jakmile jeden z nás má nějakou práci, tým ho musí pokrýt, aby byl v bezpečí. Nechci to v žádném případě bagatelizovat, fyzička musí být, ale není to o tom, že běžíme pět kilometrů, slaníme z dvoukilometrové výšky, přeplaveme pět set metrů a provedeme zákrok. Každopádně připraveni být musíme tak jako tak. Já to velice těžko hodnotím, jsem celoživotním sportovcem a tuhle práci miluji. Po letech zkušeností ale vím, že kdo na tom není dobře fyzicky, promítne se to na jeho psychice. Jenom pro představu: výstroj příslušníka zásahové jednotky váží 25 až 30 kilo, vyrážedlo to samé, a my v tom musíme provádět zákroky, řídit vozidlo, přesunout se třeba do osmého patra paneláku, protože výtahem záměrně nejezdíme, či absolvovat několikasetmetrové přesuny na sněhu i s dalším vybavením.“

Jak dlouho je policista při takovém nasazení použitelný pro zásahovou jednotku?

„Tyto jednotky celorepublikově stárnou. Není to tak, že když je ti čtyřicet, tak odcházíš. Pravidelně každý rok musíme procházet náročnými fyzickými prověrkami, po dvou letech psychotesty, a tak se občas stane, že někdo musí odejít. Každý z nás ale ví, že tady není věčně a o to víc si to chce užít a odevzdat maximum. Bohužel v dnešní době je to nastavené tak, že omladina na tom není fyzicky moc dobře a například při Šumamanovi to my téměř čtyřicátníci nandáváme mnohem mladším. Každý by si něco takového měl vyzkoušet a o možnost pracovat v takové jednotce se zasloužit.“

Jihočeská policie v těchto dnech rozjela kampaň, kterou se snaží nalákat do svých řad nováčky. Co si myslíte, že největším lákadlem téhle specifické profese?

„Když pominu skutečnost, že se jedná o státní organizaci a sociální zázemí je tím pádem na dobré úrovni, práce u policie nabízí nepřeberně možností. Když se prokoušete přes tu nejtěžší dobu třech let - a je podle mého názoru správné, že začátek je pro každého tak náročný - najdete své uplatnění. Policie je velká parta lidí, kde pracují špičky ve svém oboru. Našel jsem tady téměř všechny své známé a kamarády. Když si to každý hlavou i srdcem srovná, budu mít jistotu, že ten, který dneska nastoupí k policii a za tři roky přijde ke mně na zásahovku, je kvalitní policista a zároveň i kvalitní člověk. Doufám, že tuhle kampaň využije dostatek spolehlivých lidí, kteří mi budou již brzy krýt záda!“

Článek byl vybrán do sekce To nejlepší z Drbny u příležitosti pátých narozenin Budějcké Drbny. #tonejlepsizdrbny

Napsal Pavel Kacerovský

Štítky Policie ČR, zásahová jednotka, Milan, rozhovor, zásahovka

Výstroj příslušníka zásahové jednotky váží 25 až 30 kiloNadpraporčík Milan na českokrumlovské policejní střelniciZraň pro ostřelovače

Kam dál?

Vtipálci přejmenovali Krumlov na Václav HavelVtipálci přejmenovali Krumlov na Václav Havel

Vtipálci přejmenovali Krumlov na Václav Havel

pátek, 20. června 2014, 11:26Od roku 1990 se pravidelně koncem června v Českém Krumlově konají Slavnosti pětilisté růže. Letošní...

Dynamo prožilo na Soukeníku fantazii se vším všudyDynamo prožilo na Soukeníku fantazii se vším všudy

Dynamo prožilo na Soukeníku fantazii se vším všudy

pátek, 6. června 2014, 11:52Ani nemusel přijít závěrečný hvizd, aby každý z hráčů, fanoušků a funkcionářů, kteří byli na zápase...

VÍME PRVNÍ! Obnovená Nirvana vystoupí v Budějcích!VÍME PRVNÍ! Obnovená Nirvana vystoupí v Budějcích!

VÍME PRVNÍ! Obnovená Nirvana vystoupí v Budějcích!

úterý, 1. dubna 2014, 08:33Jen totální šílenec mohl ještě nedávno doufat, že se legendární Nirvana vrátí zpátky na scénu. Kurt...

© 2011 - 2017 TRIMA CB, s. r. o

Zavřít reklamu

Reklamní sdělení