Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.

Budějcká Drbna

Bob Stupka v Peru: Cuzco je pupkem světa. Doslova

pondělí, 10. prosince 2012, 11:00

Dobrodruh Bohumil Stupka se Budějcké Drbně přihlásil s dalším dílem svého cestopisu psaného přímo na cestě Jižní Amerikou. Tento týden se společně s Bobem již podruhé podíváme do Peru. Tentokrát se zaměřil na jedno z nejkrásnějších míst země - město Cuzco.

Peru, země Inků - 2. část

Opět zdravím kamarády a přátele cestování po vzdálených krajích. V této části se seznámíme s krásou Cuzca a jeho okolí. Ze všech stran je cítit a vidět historii spjatou s inckou kulturou. Tady se musíme napřed krátce projít historií a pověstmi.

Název „Inka“ znamenal původně král, později se tak začal označovat celý národ. Dnes už se nedá zjistit, kam až sahají mýty a kde se protínají s fakty. Inkové neměli písmo jako takové, pouze takzvanou kipu, provázkové písmo, jež sloužilo k předávání zpráv statistického charakteru. Asi nejvíce poznatků se načerpalo od španělského dobyvatele Garcilasa de la Vegy. Ten sepsal ústně přenášené informace tak, jak si je Inkové předávali s generace na generaci. Ale pojďme na tu historii.

Podle pověsti byl ve 12. století první inka Manco Capac, syn slunce, vyzván slunečním bohem Inti, aby založil město „quosq’o“, neboli pupek světa. Mělo to být na místě, kde se mu podaří zarazit do země zlatý prut. Když místo objevil, založil město, které vzkvétalo a mělo se stát hlavním městem největší americké říše.

V roce 1438 však měli Inkové namále, město napadli výbojní Chankové a inka Viracocha uprchl v domnění, že je vše ztraceno. Jeho třetí syn Pachacutek se však pustil do boje a s pomocí starších generálů ochutnal pocit velkého vítězství. Podle pověsti se prý i kameny měnily ve válečníky a bojovali po boku Inků.

Pachacutec se poté sám prohlásil Inkou a během krátké doby zabral většinu středních And a říše se začala rozpínat. Ve městě postavil Coricanchu a také Sacsayhuamán, odklonil řeky tak, aby tekly městem a spolu se svým synem Tupacem rozšířili říši na sever až po Quito a na jih až do Santiaga.

Posledním, kdo vládl celé říši, byl Huayna Capac. Před smrtí ji rozdělil, sever dostal Atahualpa a jih s Cuzcem Huascar. Bratři mezi sebou vedli boj o vládu v říši a v té době přistál v Ekvádoru Pizzaro a zasáhl do dějin. V Cajamarce si sjednal schůzku s Atahualpou, uvěznil ho a po získání výkupného ho zavraždil a táhl na Cuzco, které si podrobil a loutkovým vládcem jmenoval Manco Incu.

Ten se po několika letech vzbouřil a Španěly málem porazil. Na poslední chvíli se jim podařil průlom u Sacsayhuamanu a vyhnal Inky do Ollantaytamba, kde se dostalo Španělům jediné porážky, ale následně se vrátili a vyhnali Manca do pralesní Vilcabamby. To byl vlastně konec velkého inckého impéria.

Pojďme si ale prohlédnout město důkladněji. Spousta cestovatelů a návštěvníků tady stráví několik dnů. Cuzco prostě dostane každého. Po ulicích se procházejí nebo jen tak postávají potomci Inků hovořící kečuánsky. Skoro každý se vám snaží něco nabídnout k prodeji a téměř každý dům, ulička a zákoutí slouží jako prodejní místo. Ulice lemují masivní kamenné zdi, na jejichž základech se stavěly koloniální domy.

Práce s kamenem byla opravdovým uměleckým dílem. Do dnešních dnů obdivujeme umění opracování kamene. Známý dvanáctiboký kámen zasazený ve zdi paláce 6. Inky jménem Inca Roca je toho důkazem. Chodí ho sem obdivovat snad každý. Srdcem města je však Plaza de Armas, náměstí kterému vévodí katedrála s velkým schodištěm a přilehlými kostely El Triumfo a Jesús María. Vyzdobena je malbami z takzvané Cuzkánské školy.

Poslední večeře namalovaná v tomto stylu vás upoutá tím, že zachycuje andskou specialitu, upečené morče (cuy) namísto beránka. Uprostřed náměstí stojí kašna, kolem ní se neustále něco děje a je centrem dění na náměstí. Další zajímavou stavbou je kostel La Compaňía, má asi nejkrásnější a nejzdobnější barokní fasádu ve městě. Hlavní třídou vedoucí z náměstí je Avenida Sol (sol znamená slunce). Inkové slunce velmi uctívali a je mu věnováno hodně v jejich pověstech a názvech. K největším „slunečním slavnostem“ patří Inti Raymi. Vždy 24. června probíhá oslava zimního slunovratu v Sacsayhuamánu. K tomu ale později.

Na Avenidě Sol je nejvýznačnější památkou Coricancha, kdysi nejbohatší incký chrám. Drahé kameny a kovy pobrali španělští dobyvatelé. Zlato ze zdí bylo sloupáno a použito na výkupné za Atahualpu. Chrámové zdi byly potaženy asi 700 zlatými pláty, z nichž každý vážil přibližně dva kilogramy.

V chrámu probíhaly nejrůznější náboženské obřady, uchovávaly se mumie, které byly vynášeny každý den na slunce, kde jim bylo nabízeno jídlo a pití, sledovaly se tady důležité astronomické jevy. Součástí obřadů byla spousta zlatých replik a obřadních nástrojů, kukuřice, sochy lam a napodobenin slunce. Po conquistě byla Coricancha odkázána Juanu Pizzarovi, neužil si jí dlouho, padl v bitvě u Sacsayhuamánu. V závěti ji odkázal dominikánům, kteří ji vlastní dodnes.

Muzeí a kostelů je v Cuzcu samozřejmě více, nemůžu tady o všech psát, za zmínku ještě stojí San Blas, jednoduchý kostel z vepřovic. Je poměrně malý, ale kazatelna, která je uvnitř, vás uchvátí svým zpracováním. Je považována za nejkrásnější ukázku řezbářského umění v koloniální době. Vytvořil ji indián, který se zázračně uzdravil z nemoci a zbytek svého života věnoval této práci.

Krásných míst a zákoutí se najde v Cuzcu spousta, pro každého něco zajímavého. Architektura staveb na pevných základech Inků vždycky zaujme, úzké uličky a dlážděné chodníky, kudy kráčela historie, takhle krásné je srdce incké říše. Sem se vždycky vracím rád, a určitě se ještě vrátím.

Stavba z velkých bloků kamenů, pevnost nad Cuzcem. Když jsem toto místo viděl poprvé, nevěřil jsem svým očím. I teď, po letech se na tento stavitelský zázrak dívám s respektem, ale i nadšením. Když si představím, že vidíme pouze 20 procent z původní stavby, nechce se tomu ani věřit. Název Sacsayhuamán znamená v jazyce kečua „spokojený sokol“.

Hned po conquistě Španělé použili velké množství kamenů na stavbu domů a na místě zůstali jen ty největší. Preciznost, s jakou jsou opracovány, nutí k různým úvahám a teoriím, žádná však prozatím tuto záhadu neosvětlila. Některé bloky jsou těžké více jak 300 tun a spára s okolními kameny je téměř neznatelná. Jsou propojeny v různých úhlech a odskoky hran jsou naprosto nečekané, ale na obou kamenech k sobě přiléhajících, přesné.

Inkové si představovali Cuzco ve tvaru pumy a Sacsayhuamán tvoří její hlavu. Nad zdmi se tyčily tři věže, ze kterých zůstaly základy o průměru 22 metrů. V době největšího obsazení tam bylo až na 5000 vojáků.

Mezi klikatými hradbami leží velké cvičiště, na kterém se každoročně koná barvité představení Inti Raymi. Inka je vynášen na velkém křesle a celý prostor je vyplněn barevnými postavami v dobovém oblečení. Této oslavy jsem se zúčastnil již dříve a musím říct, že to byla úžasná podívaná, na kterou se nezapomíná. Pevnost byla dějištěm jedné z nejhorších bitev, povstání Manca proti Španělům. Bitva již byla téměř rozhodnuta, když se podařilo Juanovi Pizzarovi (bratr Francisca) prolomit obranný val Inků a vyhnat je do Ollantaytamba. Na místě zůstala obrovská spousta mrtvých těl a hejna masožravých kondorů se slétla a hodovala. Tato situace vedla k tomu, že do erbu Cuzca bylo včleněno osm kondorů.

V okolí Cuzca by se dalo toulat dalších pár dnů a stále bychom naráželi na zajímavé věci a stavby, které jsou propojeny více či méně s Inky. Zajedeme se podívat na Queko, název této svatyně znamená „cik-cak“, je to vápencová skála plná výklenků a kanálků, které se používaly při obřadech. Kněz naléval nahoře tekutinu do kanálků, a kterým směrem tekla, podle toho se určovalo, jaká bude úroda.

Toto místo mám rád ještě z jiného důvodu. Již asi dvanáct let se tady setkávám s paní, která se jmenuje Juana (Chuana), a velmi si rozumíme. Znám její děti a vím, jak rostou, ona zná z fotek moji dcerku Marušku a nikdy se nezapomene zeptat, jak se jí daří a pošle jí nějakou maličkost. Já ji také vždy něco přivezu a ještě si u ní něco koupím, aby měla z mojí návštěvy i finanční užitek.

Dalším místem je nedaleká „červená pevnost“ nazvaná Puca Pucara. Ta byla strážním místem s výhledem na údolí směrem od Cuzca. Uvnitř byla skladiště a obytné místnosti. Téměř hned přes silnici je Tambo Machay, kamenné lázně, do nichž je přiváděna křišťálová voda, a jsou spojovány s inckým kultem vody.

Tak to vidíte, chtěl jsem se už v tomto díle podívat na Machu Picchu a nevyšlo to. Cuzco a jeho okolí je prostě úchvatné, a tak nezbývá než vydržet a počkat na příští díl. Peru je totiž plné těchto zajímavých míst, a proto mu budeme věnovat více času. Takže příště už určitě Machu Picchu a ještě něco navíc.

Napsal Bohumil ´Bob´ Stupka, www.cestovatelbob.cz

Svítání na Copacabaně

Bob Stupka na cestě po Jižní Americe

úterý, 14. srpna 2012, 20:05

CoricanchaS kamarádkou JuanouKatedrála v Cuzcu

Kam dál?

Peru je místem, kde vzkvétala říše InkůPeru je místem, kde vzkvétala říše Inků

Peru je místem, kde vzkvétala říše Inků

pondělí, 19. listopadu 2012, 16:34Po delší odmlce vám opět přinášíme cestopis psaný perem jihočeského dobrodruha Boba Stupky. Ten...

Chcete vidět Benátky Jižní Ameriky? Navštivte BolíviiChcete vidět Benátky Jižní Ameriky? Navštivte Bolívii

Chcete vidět Benátky Jižní Ameriky? Navštivte Bolívii

neděle, 7. října 2012, 15:03Zaujaly vás předchozí cestopisy Boba Stupky? Ten Budějcké Drbně opět napsal několik řádek a zaslal...

Dva Budějčáci dobyli Stalingrad na německých motorkáchDva Budějčáci dobyli Stalingrad na německých motorkách

Dva Budějčáci dobyli Stalingrad na německých motorkách

středa, 5. září 2012, 22:00Kalendář ukazuje úterý 4. září a před hospodou U Brejžků na návsi v Boršově nad Vltavou se po sedmé...

© 2011 - 2017 TRIMA CB, s. r. o

Zavřít reklamu

Reklamní sdělení