Hudba je naše životní cesta, říká Honza Unger z kapely Zrní

Co pro vás znamená vaše hudba?
Je to životní cesta.

Přijde mi, že ji hodně prožíváte. Působíte, jako byste ji zpíval nejenom od srdce, ale snad jako poprvé a naplno.
To musíš, jinak by tě to okamžitě přestalo bavit. Za chvíli by se ti z písniček, které neustále zpíváš dokola, stal stereotyp. Jediná možnost je se do hudby ponořit a užít si jí. Je to jako když si čistíš zuby nebo myješ nádobí. V tu chvíli myslíš jen na tu činnost. Je třeba využít každé vteřiny a prožívat všechno intenzivně, proto tak prožívám i každou naši píseň, kterou totálně znám.

Hudba vás živí?
Jo, ale velmi skromně. Nikdo z nás nemá ani děti, ani žádnej barák.

Zase je fajn, že se jí můžete věnovat naplno, ne?
Jo, to je úplně super. Můžeme tomu dát všechno a máme i čas na to se regenerovat. Když děláš takovouhle věc, musíš mít čas taky sám pro sebe. Je třeba dát se do klidu, protože když se pak jede šňůra, tak je to docela tlak a je dobrý si před ní odpočinout.

V čem spočívá ten tlak?
Dohrajeme koncert, sbalíme věci a tak v jednu se dostáváme na hotel. Ráno v osm už budíček a jede se do dalšího města, kde se zase vybaluje, zvučí, zahraje, zabalí. Je to pořád to stejný. Loni jsme měli přes sto deset koncertů, to na tebe potom začne doléhat síla toho stereotypu. A to je právě ten moment, kdy je důležitý ty písničky opravdu prožívat jako na poprvé, protože jinak by se z toho stala kolbenka. Odehrála bys, vzala peníze a jela dál.

Přijde mi, že je prožíváte natolik, že k nim dotváříte jakési divadlo. Chodil jste někdy na dramaťák?
Ne, vůbec. Hrozně se stydím a tohle je taková moje zbraň. Najdu si svůj svět a tam si to frčím. Jinak bych na podium vůbec nevylezl.

Jak vznikají vaše texty?
Nejdřív se udělá hudba a pak až text. Někdy i naopak, ale první je většinou hudba. Texty u nás píšu já. Dřív jsem míval tendenci všechno, co jsem prožil, hned nějak zpracovat, aniž bych to prvně strávil. Teď nejdřív prožívám, nic neřeším a až to všechno odezní, tak to vyplavím ven.

Takže jsou texty inspirované vaším životem?
Jasně. Někdy je nutný nějak nastavit mysl, aby to mohlo jít ven. Dostat se do vlastní hloubky. Na poslední desku jsem třeba chodil do lesa a čučel jsem tam do tmy.

Jak vás napadlo jít do lesa?
Už mi nic jiného nezbývalo. (smích) Byl termín nahrávání, ale já pořád nic neměl. Teda vždycky by šlo něco napsat, ale chtěl jsem něco, co bude mluvit ze mě. Na naší hudbě je důležité, že ji děláme z nějaké potřeby něco říct. Nejhorší je, když kapela upadne do pocitu, že jí funguje zajetý vzorec a pak ho přestane měnit. Potom se vytratí ta primární potřeba vyřvat něco do světa. My hudbu děláme proto, že máme co říct všem okolo, sobě i vesmíru.

A kdy řeknete svým fanouškům zase něco nového?
Teď děláme na nových písničkách. Příští rok by se mělo vydat další CD. Také budeme vydávat CD z akustického koncertu na Střeláku - Zrní akusticky živě, kde bude deset písniček. Potom také připravujeme nové představení s VerTe Dance. Bude to společná improvizace, která se odehraje v tanečním prostoru Altě v Praze.

Dostane se představení i do Budějc?
To záleží na holkách z VerTe, je to v jejich režii. Když se to bude líbit, možná se s ním dostaneme i do Českých Budějovic.

Poslední otázka bude klasická. Hrajete rádi v Budějcích?
To je zajímavé, že tuhle otázku pokládá každý ve svém městě. Což je tentokrát super, protože mohu upřímně říct, že do Budějovic jezdíme moc rádi. Je to už od počátku naše stěžejní město. Když jsme začínali hrát, jezdili jsme nejčastěji sem a pak do Liberce. Ten však postupem času nějak odezněl, ale sem jezdíme pořád rádi. Je tady vždycky perfektní atmosféra. Ani nevím, čím to je, ale každé město má svůj charakter. Jsou města, ve kterých se hraje výborně a Budějovice jsou jedno z nich.