Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 
Budějcká Drbna

DRBNA HISTORIČKA: O nakloněné lípě našinec ví, ale i tak přibylo boulí

čtvrtek, 2. března 2017, 14:28

Tradiční čtvrteční seriál Drbna historička nechybí ani tentokrát. A historik Jan Schinko se podíval na lípy u slepého ramene. Ovšem zastavil se i u vorařů. Ti prý své vory za klášterem také parkovali, když zašli do hospod Na růžku a ke Třem sedlákům na občerstvení. O tom, co na svých vorech přepravovali, se vedla přesná evidence. Například v roce 1908 do Prahy na vorech dovezli 100 477 kop vajec, 345 hus, 508 kachen, 212 slepic, 465 zajíců a kůzlat, 6180 kuřat, 73 metrických centů másla, 72 metrických centů brambor.

Podle letopočtu na soklu byla kaplička na pravém břehu slepého ramene Malše za klášterem postavena v roce 1708. Ve výklenku je umístěna socha sv. Jana Nepomuckého, který byl svatořečen papežem Benediktem XIII. dne 19. března 1729. Kaplička byla v půdorysu postavena před parkánovou hradbou u polygonální bašty. Situace je dodnes stejná, jen v baště sídlí jiní nájemníci. K baště byl později na parkánu postaven obytný dům (dnes součást hotelu) a další část parkánu byla zastřešena (dnes areál hotelu). Bašta je uvnitř s obytným domem propojena. Rodina Drazdíků mívala v baště ložnici. Na snímku z května roku 1955 pokračuje od kapličky proti proudu opravená parkánová hradba. (Slepé rameno má technický proplach u Předního mlýna, takže malý proud v něm je.)

U kaplí, kapliček i u většiny božích muk bylo obvyklé zasadit po stranách lípy. Zejména v době barokní a v 19. století. Lípy jistě byly napřed proutky. Nakláněly se za světlem a prostorem postupně. Jak je patrné ze srovnání snímků, pokročilo naklonění levé lípy takto za 62 let, přičemž v posledních letech případné další naklánění drží špalky. Našinec o lípě ví, ale i tak přibylo boulí. Je to však romantické zákoutí. Kamenice nad Lipou si na nakloněné lípě s mnoha kmeny založila kariéru.

Naše lípa má obvod kmene 130 centimetrů a je vysoká zatím 15 metrů. Kdyby se narovnala, byla by vyšší, ale to by si ji málokdo všiml. Jeden její mladší kmen roste a dále poroste do výšky. Stáří nakloněné lípy se odhaduje na 200 let. V případě, že byly lípy zasazeny v roce 1708, měly by 309 let. Trochu je to nejasné, ale zdá se podle druhé lípy, že to nejsou ty z roku 1708.

Do roku 1929 tekla za klášterem a pod kapličkou Vltava s Malší. Stavěli se tady voraři a zdravili svého patrona sv. Jana Nepomuckého a modlili se za šťastnou cestu. Pro voraře a loďaře se zde kaplička vlastně asi postavila. Vory za klášterem také parkovaly, když voraři zašli do hospod Na růžku a ke Třem sedlákům na občerstvení. Potom musely vory proplout propustí u Předního mlýna. Od roku 1930 pluly vory jinudy; z Malše na soutok a z Vltavy rovně na propusť s retardérem v novém Jiráskově bubnovém jezu.

Po Vltavě za klášterem pluly vory z obou řek a lodě z loděnice založené Jakubem Zátkou v roce 1830. Na těchto lodích vozil jeho bratr velkoobchodník Hynek Zátka do Prahy sůl a sádru, když sůl naložil u solnice. Lannovy lodě se nakládaly za Zelenou ratolestí, kde do roku 1870 končila koňka. Vor dlouhý až 140 metrů a široký do 6 metrů dorazil do Prahy za průměrně 45 hodin. Na voru na vyvýšeném ohništi na hlíně se udržoval oheň. Když se jelo za jasné noci, musel být vor vpředu a vzadu osvětlen,

V roce 1890 vyšlo zemské nařízení, že na vorech se smí vozit jen řezivo, stavební dřevo, pražce apod. Ale nebralo se to vážně, vozilo se všechno včetně potravin. O tom, co se vezlo byla důkladná evidence. V roce 1908 se do Prahy dovezlo 100 477 kop vajec, 345 hus, 508 kachen, 212 slepic, 465 zajíců a kůzlat, 6180 kuřat, 73 metrických centů másla, 72 metrických centů brambor atd. Za jednu roční sezónu jelo do Prahy až 5362 vorů. Postupně potraviny ustupovaly, protože vor by na ně pomalý. Převažoval materiál, například i tisíce chmelových tyček a obručí na sudy.

Ještě když voraři pluli za klášterem a vzdávali hold svatému Janu Nepomuckému měli své tradiční heslo a pevné přesvědčení: „Všechno pomine, ale plavba nikdy ne.“ Netušili, že po přehradách Lipno a Orlík pomine.

Napsal(a) Jan Schinko

O čem píše Drbna.cz

Jak bydlí Češi v regionech? Nejspokojenější jsou v obcích do tisíc obyvatelJak bydlí Češi v regionech? Nejspokojenější jsou v obcích do tisíc obyvatel

Jak bydlí Češi v regionech? Nejspokojenější jsou v obcích do tisíc obyvatel

pátek, 24. května 2019, 14:43Rozdíly mezi kraji panují především s ohledem na typ bydlení. Zatímco ve Středočeském nebo Zlínském...

DRBNA NA CESTÁCH: 3500 tun křišťálu, zlatem protkaný závěs a 1100 místností. Takhle si žil rumunský diktátorDRBNA NA CESTÁCH: 3500 tun křišťálu, zlatem protkaný závěs a 1100 místností. Takhle si žil rumunský diktátor

DRBNA NA CESTÁCH: 3500 tun křišťálu, zlatem protkaný závěs a 1100 místností. Takhle si žil rumunský diktátor

pátek, 24. května 2019, 13:18Tří miliony tun mramoru, 3500 tun křišťálu na 480 lustrech a 1400 stropních světlech a mnoha...

Den s terénními pracovnicemi: Je výhodnější vyměnit jehlu, než léčit žloutenkuDen s terénními pracovnicemi: Je výhodnější vyměnit jehlu, než léčit žloutenku

Den s terénními pracovnicemi: Je výhodnější vyměnit jehlu, než léčit žloutenku

pátek, 24. května 2019, 11:23Den jsem strávil s terénními pracovnicemi Helenou a Ilonou ze Společnosti Podané ruce. Nejen u...

© 2011 - 2019 TRIMA NEWS, s. r. o