Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

Budějcká Drbna

Roman Dragoun: Rocková legenda s duší poety

čtvrtek, 10. ledna 2013, 10:03

Do Budějc přijede v pátek večer velká osobnost domácí hudební scény. O nezapomenutelný kulturní zážitek se v klubu Highway 61 společně s kapelou His Angels postará zpěvák, skladatel a klávesista Roman Dragoun. Tato legenda českého rocku poskytla Budějcké Drbně exkluzivní rozhovor.

Rodák z jihočeského Písku žijící na okraji Brna, otec čtyř dětí, již brzy osminásobný dědeček samých vnuček, člen kapel Stromboli, Progres 2, Futurum či T4, představitel hlavní role v muzikálu Jesus Christ Superstar, studiový hráč pyšnící se spoluprací například s Michalem Pavlíčkem, Bárou Basikovou, Leonou Machálkovou či Lucií Bílou a zároveň člen Beatové síně slávy vyhlašované Radiem Beat.

To je pouze rychlý průlet bohatou uměleckou kariérou šestapadesátiletého Romana Dragouna, který si před svým pátečním koncertem v jihočeském krajském městě, který začne úderem 21. hodiny v Highway 61 Jazz & Blues Clubu, ochotně povídal s Budějckou Drbnou nejen hudbě, ale také o víře v Boha nebo aktuální situaci ve společnosti a politice.

V hudebce házel po žácích použitý toaleťák

Člověk se určitě nestane muzikantem ze dne na den. Jaká byla vaše cesta k hudbě?

„Když jsem byl malý, do mých patnácti let jsme neměli televizi. Místo toho jsme doma poslouchali na takovém stařičkém gramofonu na kliku vážnou hudbu. Vyrůstal jsem tedy na klasické muzice a k tomu ještě navíc navštěvoval hudebku. Po dvou letech mě z ní ale vyrazili, protože jsem se nechoval jako žák školy a házel po dětech použitý toaletní papír. (směje se) Od té doby jsem si hrál sám doma na piano. A zůstalo mi to doteď. Spousta lidí, kteří chodili deset let na klavír, si nezahrají. Já naopak pracuji a mám pořád možnost vymýšlet a skládat.“

Pocházíte z jihočeského Písku, většinu svého života jste ale prožil v Brně...

„Rodiče mojí maminky odtud pocházeli, takže jsme tam jako rodina od malička jezdili. Když babička zemřela a v roce 1974 jsem se oženil, moje kroky zamířily právě do Brna. O rok později jsme tam společně s Milošem Morávkem, se kterým hraju dodnes, založili kapelu Regenerace.“

Během své dlouholeté kariéry jste spolupracoval s řadou významných umělců. Můžete říct alespoň jednoho, jenž na vás zanechal největší dojem?

„Samozřejmě Michal Pavlíček. Má obrovské charisma i velký rozhled, a to nejenom hudební. Je to člověk světového formátu. Kdyby žil třeba v Americe, věděl by o něm celý svět. Navíc je neskutečně pracovitý, obrovský workoholik. Přestože má trojitý bypass, pořád na koncertech zpívá. Michal je nezmar!“

Víra v Boha ovlivnila jeho tvorbu

Kromě mnoha jiných hudebních projektů jste hrál titulní roli Ježíše v dnes už legendárním muzikálu Jesus Christ Superstar. Jak vzpomínáte na tohle angažmá?

„Jelikož jsem věřící - ne fanatik, ale katolík - byla to pro mě nádherná zkušenost a zároveň obrovská zodpovědnost. Společně s Martinem Skalou jsme alternovali Kamila Střihavku. Odehrál jsem asi sto dvacet představení, na každé chodilo osm set diváků. Protože jsem tehdy bydlel střídavě v Českém Krumlově a Písku, často měli problém mě sehnat, a tak víckrát vystupoval Skala. Kromě toho jsme tam měli vynikající orchestr.“

Vloni jste byl uveden do Beatové síně slávy. Co pro vás toto ocenění znamená?

„Síň slávy mě zavazuje pokračovat ve své práci. Toho ocenění si moc vážím. A všem posluchačům Radia Beat moc děkuji za hlasy, které mi zaslali!“

Žánrově se Dragounova hudba blíží řečišti, ve kterém se pohybují například Sting, Stevie Wonder nebo Phil Collins. Prostě melodická hudba s prvky jazzu, funky a rocku, kterou dokreslují duchovně-poetické texty, jejichž autory jsou převážně Romanův otec, akademický malíř František Roman Dragoun, a písecký básník Milan Princ. Je to hudba určená pro citlivé a vnímavé posluchače všech generací. Zdroj: www.romandragoun.cz

Promítá se do vaší tvorby zmíněná víra v Boha?

„Samozřejmě. Tatínek byl věřící a písecký básník Milan Princ, který mi píše texty - a jehož si ohromně vážím a mám ho rád - je rovněž. Vím, že je to hodně citlivá tematika, a tak se s ní musí při tvorbě textů nakládat opatrně. Celý život jsem chtěl zpívat o lásce, pravdě a podobných, dnes už zprofanovaných, věcech. K tomu všemu patří i pokora k síle, která stvořila celý vesmír a řídí ho. Boha si nepředstavuji jako vousatého dědka, ale jako obrovskou energii, před kterou musí mít člověk pokoru. To nesmí v textech chybět.

Poselství pravdy a čistoty je ukázkou toho, že Bůh nás má rád. Proto si myslím, že je potřeba, aby hudba, když je člověk věřící, byla co nejlepší a hráli ji výborní muzikanti. Proto na mých sólových deskách hraje Michal Pavlíček, Roman Pokorný, Karel Růžička a další skvělí hudebníci.“

Vaší snad nejpůsobivější písní je Zdroj. Spousta lidí říká, že se v ní skrývá ´všechno´. Můžete to nějak vysvětlit?

„Je to báseň, kterou poslal můj tatínek k narozeninám mojí ženě, se kterou už nyní sice nežiju, ale mám s ní čtyři děti. Ve Zdroji je poselství lásky a toho, že i když Bohu nedůvěřujeme, on v nás naopak věří. Podle něj se můžeme stát mořem. Na příkladu Ježíška, který se narodil chudý v jesličkách na seně, přitom je ale stále největší osobností v dějinách lidstva, je jasně vidět, že miliardy lidí uznaly jeho poselství. I když si myslíme, že nemůžeme vůbec nic, tak s boží pomocí toho dokážeme strašně moc.“

Díky His Angels může hrát všechny žánry

Kde berete inspiraci pro skládání?

„Často chodím nebo jezdím na kole do přírody, mám rád architekturu, umění, hrady, zámky, rozhledny, prostě samé ušlechtilé záležitosti. Už několik desítek let hodně poslouchám jazz, mám rád i rockovou muziku, jako třeba Deep Purple, Led Zeppelin, The Yellowjackets nebo jazzového kytaristu Pata Methenyho. Hráčsky na ně nestačím, protože ve své tvorbě mají tolik úžasných věcí… ale ovlivňuje mě to, protože hraji obyčejné písničky a díky jazz-rockové kapele His Angels i jiné komplikovanější skladby. Snoubí se tak moje touha dělat všechny tyto žánry naráz.“

Koncert v Českých Budějovicích odehrajete právě s His Angels. Představte, prosím, tuto kapelu.

„Na elektrickou kytaru hraje Budějčák Miloš Švec, s nímž vystupuji v různých uskupeních už asi patnáct let. Když jsem slavil padesátiny, dával jsem dohromady desku, se kterou mi pomohl basista Filip Benešovský, jinak člen kapely Neřež, spolupracovník Marie Rottrové či autor českého projektu od Pink Floyd s názvem The Wall. Nyní na naši vzájemnou spolupráci navazujeme. Dále s námi hraje Písečák Míra Barabáš, trumpetista známý z vystoupení s Ivanem Hlasem nebo Yo Yo Bandem, saxofonista z Nightwork či J.A.R. Radek Kašpar a také výborný bubeník Ondra Pomajzl. Kromě Barabáše jsou to všechno mladší kluci. Máme se rádi a vzájemně si sebe vážíme.“

Jak byste charakterizoval budějckého kytaristu Miloše Švece?

„Je to obrovsky talentovaný muzikant. Za dobu, co spolu hrajeme, jsem se posunul tak o dva centimetry, zato Miloš o dva metry. Zezačátku to býval zarytý rocker, teď je ale otevřený i jiné hudbě. Už má rád i jazzovější věci. Je to výborný a spolehlivý kamarád. Jsem rád, že ho mám.“

Máte k jihočeské metropoli nějaký zvláštní vztah?

„Pocházím z Písku, takže jsme do Budějc jezdili. Vzpomínám si na rozhoupanou silnici někde u Protivína, když jsme si schválně chodili sedávat v autobuse dozadu, abychom tam mohli skákat, nebo na koncert Plastic People v Rudolfově. Tam jsme dostali pořádnou nakládačku a z policejní stanice jsme s kamarádem Honzou Seidlem, když nás konečně pustili, odcházeli jako poslední. (směje se) Dvanáct let jsem navíc bydlel v Českém Krumlově a do Budějc, jako zaměstnanec grafické firmy, jsem dojížděl lepit reklamy. Mám to tam rád, je to krásný město!“

O místním publiku se traduje, že je velmi těžké ho oslovit a zaujmout. Máte taky takovou zkušenost?

„S Milošem hrajeme už několik let v Modrých dveřích a tam je vždycky plno. Jsou prostory, kam lidi chodí rádi, jinam zase nepřijdou. Stejné to bylo i v Krumlově. Záleží na tom, jestli ten klub má nějaký genius loci. Věřím, že bývalý Martys, nyní Highway 61, zaplníme.“

Co jste si na koncert připravili? Na co se můžou posluchači těšit?

„Uslyší samozřejmě takový výcuc z mých sólových desek, od lyrických skladeb až po rockový nářez. Lidi se můžou těšit celkem na šestadvacet věcí, koncert trvá dvě a půl hodiny. Budu hrát sám na piano, zazní něco z repertoáru kapel Progres 2 i Futurum. Myslím, že žádné oko nezůstane suché.“ (usmívá se)

Postavme hráz proti bolševikovi, vyzývá

Vím, že ještě něco máte na srdci, co budete chtít Jihočechům v pátek sdělit. Prozradíte, o co jde?

„Ano, dovolte mi malou poznámku. Chtěl bych při koncertě podpořit místní mladé lidi v jejich boji proti prasárně, kterou udělali sociální demokrati, když se domluvili s komunisty. V momentě, kdy všichni na internetu plivají na Havla, ale nevadí jim, že komunisti tady mají co dočinění s mládeží, tak je něco špatně. Bolševikům se povedlo Havla očernit!

Proto v prezidentských volbách dám svůj hlas Karlu Schwarzenbergovi. A to nejen proto, že je stejně jako já Jihočech. Je potřeba podpořit slušného člověka, jehož rod tady po staletí stavěl krásné zámky, díky kterým zahraniční turista přijede nejen do Krumlova a Prahy, ale navštíví také Budějce nebo Písek. Je to jediný člověk, který v tomhle státě může něco udělat. Navíc má obrovské renomé po celém světě.

Je potřeba postavit hráz proti bolševikovi, který se tady zase rozlejzá. Lidi zapomněli na statisíce zničených osudů, kdy komunisté sebrali všem všechno a nakonec je ještě vyhnali. Neříkám, že se tahle situace bude opakovat. Z morálního hlediska však není možné, aby lidé, kteří zastávají tyhle názory, nám tady dneska mohli diktovat.“

Soutěž o vstupenky

Pro jednoho čtenáře, který zodpoví správně následující otázku, svůj tip pošle do pátečního poledne na e-mailovou adresu redakce@budejckadrbna.cz a usměje se na něj štěstí při losování, má Budějcká Drbna dva volné lístky.

Kde v Budějcích najdete klub Highway 61?

Do zprávy nezapomeňte připsat vaše jméno a telefonní číslo, ať můžeme výherce bezprostředně po vyhlášení kontaktovat.

SOUTĚŽ SKONČILA

Highway 61 Jazz & Blues Club se nachází v prostorách bývalého Martysu uvnitř KD Slavie. Výherkyní dvou vstupenek se stala čtenářka Beata Nagyová. Blahopřejeme!

Roman DragounKapela His Angels. V popředí Budějčák Miloš ŠvecRoman Dragoun

O čem píše Drbna.cz

VIDEO: Na Sibiři hasiči dál bojují s plameny, většinu však nechávají býtVIDEO: Na Sibiři hasiči dál bojují s plameny, většinu však nechávají být

VIDEO: Na Sibiři hasiči dál bojují s plameny, většinu však nechávají být

pondělí, 19. srpna 2019, 14:33Ruští hasiči během posledních čtyřiadvaceti hodin uhasili lesní požáry na ploše téměř 27 tisíc...

ČSSD trvá na Šmardovi, kandidáta na ministra měnit nehodláČSSD trvá na Šmardovi, kandidáta na ministra měnit nehodlá

ČSSD trvá na Šmardovi, kandidáta na ministra měnit nehodlá

pondělí, 19. srpna 2019, 14:05Premiér Andrej Babiš (ANO) dnes vicepremiérovi Janu Hamáčkovi (ČSSD) zopakoval, že stojí o to, aby...

Limit doplatků na léky pro invalidní důchodce bude 500 korunLimit doplatků na léky pro invalidní důchodce bude 500 korun

Limit doplatků na léky pro invalidní důchodce bude 500 korun

pondělí, 19. srpna 2019, 13:59Ochranný limit doplatků na léky na recept bude od roku 2020 pro invalidní důchodce 3. stupně 500...

© 2011 - 2019 TRIMA NEWS, s. r. o